Czech Republic / Česká republika

Navzdory jevu, který mnozí nazývají „vymíráním médií“, způsobenému pandemií, ekonomickou nestabilitou, dezinformacemi a válkou, se objevuje stále větší počet nových druhů nezávislých zpravodajských médií.

Zatímco v tradičním zpravodajství se v posledním desetiletí propouštělo, v celé Evropě vzkvétala digitální nativní média, která vyplňují zpravodajské pouště, přitahují zklamané publikum a jsou průkopníky nových způsobů sdílení důležitých informací.

Výzkum jsme prováděli ve více než 40 zemích. Ukázalo se, že nehledě na politické, ekonomické a jazykové rozdíly čelí 540 digitálních nativních médií uvedených v našem adresáři Project Oasis mnoha společným výzvám. Dostává se jim také podobných příležitostí.

Mezi naše klíčová zjištění patří následující:

• Tato média oslovují mladší publikum prostřednictvím sociálních sítí. Ve snaze vyhnout se cenzuře zasílají aktuální zprávy přes Telegram. Zapojují čtenáře, aby podchytila dění v komunitách s nedostatečným pokrytím.
• Více než 85 % respondentů uvedlo, že klíčovou oblastí jejich zpravodajství jsou společenské otázky a lidská práva, včetně témat souvisejících s migrací, uprchlíky, genderovou otázkou a feminismem.
• Více než 50 % z nich vynakládá prostředky na investigativní žurnalistiku. Na příbězích, které přesahují hranice, jsou schopni spolupracovat s dalšími mediálními partnery.
• Více než 58 % zakladatelů médií uvedených v této zprávě tvoří ženy. Velmi často spolupracují a většina z těchto médií má dva nebo více spoluzakladatelů.
• Média založená týmy, v nichž jsou zastoupeni jak muži, tak ženy, vykázala nejvyšší příjmy, a to v průměru 509 740 € ročně.
• Ta, která investují do rozvoje, budují udržitelnější organizace. Média, která mají alespoň jednoho zaměstnance, jenž se věnuje generování příjmů, vykázala průměrné roční příjmy šestkrát vyšší než média, která lidi na těchto pozicích nemají: 598 539 € oproti 95 629 €.
• Více než polovina médií zahrnutých do této studie jsou neziskové organizace a pro mnoho z těch ziskových je investice do žurnalistiky větší prioritou než vytváření zisku.
• V případě neziskových médií jsou hlavními zdroji příjmů granty, individuální dary a členství (v tomto pořadí). V případě ziskových organizací jsou hlavními zdroji reklama, předplatné webových stránek a granty.
• Rozmanitost zdrojů příjmů je klíčová, nicméně příliš mnoho zdrojů neznamená větší úspěch. Rozvoj dvou až šesti zdrojů příjmů se zdá být optimální pro udržitelnost a nezávislost.
• Mezi digitální nativní média spadají malé začínající start-upy, vytvářené dobrovolníky, kteří slouží svým komunitám, až po vysoce ziskové multiplatformní podniky, které vykazují miliony zobrazení stránek měsíčně a vydělávají miliony € ročně.
• Přestože některá média uvedená v této studii působí již přes 20 let, více než polovina z nich začala s publikační činností v posledním desetiletí. Nejvíce jich bylo založeno v roce 2016.
• Udržitelnost je náročná a neexistuje jednoduchý recept na úspěch. Mnozí z šéfredaktorů a vedoucích redakcí, s nimiž jsme vedli rozhovory, však dokazují, že je možné získat potřebnou podporu, aby mohli sloužit svým komunitám.

„Žádní oligarchové, žádný placený obsah. Jen vaše dary a naše práce,“ zní slogan českého digitálního Deníku Referendum, který vznikl v roce 2009. „Čtenáři, kteří chtějí diskutovat (v sekci komentářů) pod našimi články, platí poplatek. Tento přístup generuje skromné příjmy a zároveň kultivuje diskusi,“ popsal další ze zdrojů šéfredaktor DR Jakub Patočka. 

Zajímavým modelem mezi organizacemi zveřejněnými v našem adresáři jsou „mediální družstva“ financovaná z příspěvků členů. Ve Velké Británii jsou členové družstva The Bristol Cable zároveň „demokratickými akcionáři“, což znamená, že se mohou účastnit výročních valných hromad organizace, hlasovat o redakčních kampaních a kandidovat ve volbách do nevýkonného představenstva.

Většinu mediálních podniků, které jsme zmapovali při tvorbě našeho adresáře, založili novináři, často s omezenými zdroji a obchodními zkušenostmi, ale navzdory těmto (a mnoha dalším) problémům mnoho z nich uvedlo, že v nadcházejících letech očekávají růst.

Čtenářům z řad médií budou některá naše zjištění známá, přesto věříme, že mezi mnoha inspirativními příklady, které jsme v Evropě našli, najdete i několik překvapivých. Netvrdíme, že tato první verze Project Oasis představuje všechna média, která by do našeho evropského adresáře měla být zařazena.

Mnohá naše zjištění v této studii se shodovala s našimi předchozími výzkumnými projekty, a abychom poskytli širší kontext a lepší srovnání, věnujeme se všem výše uvedeným klíčovým zjištěním podrobněji v následující zprávě.

Tento výzkumný projekt byl proveden s využitím metodiky, kterou jsme vyvinuli ve společnosti SembraMedia, když jsme v roce 2015 začali vyhledávat podobné typy médií v hispánských komunitách v Latinské Americe, Španělsku a Spojených státech. Od roku 2022, kdy jsme Project Oasis zahájili, na něm pracovalo více než 60 lidí, včetně 34 výzkumníků s místními zkušenostmi, kteří mapovali, analyzovali a vedli rozhovory ve více než 30 jazycích.

Je důležité zmínit, že tato zpráva a adresář médií nepředstavují konečný a vyčerpávající seznam všech nezávislých digitálních médií v Evropě. Doufáme, že je to jen první krok výzkumného projektu, který budeme dále rozvíjet.

Inovace, odhodlání, odvaha a často také kvalitní žurnalistika, kterou vytvářejí týmy pod vedením mediálních lídrů, jsou nám inspirací. Oceňujeme, že si tito lidé, velkoryse ve svých nabitých pracovních dnech našli čas na rozhovor s našimi badateli.  

Jak víme z předchozích studií, uvedení v adresáři projektu Oasis média pomůže zviditelnit. Jejich vedoucí pracovníky pak může inspirovat k výměně zkušeností a navazování další spolupráce. Může také přitáhnout pozornost organizací, které jim mohou vyjádřit uznání a poskytnout důležitou podporu. Podporu, kterou potřebují a kterou si zaslouží, aby mohli pokračovat ve své práci. 

Svoboda tisku

Jak uvádí organizace Reportéři bez hranic ve svém Indexu svobody tisku, mediální prostředí v České republice se vyznačuje „značnou koncentrací velkých mediálních skupin v rukou významných ekonomických hráčů“, včetně bývalého premiéra země Andreje Babiše.

Miliardář a politik Andrej Babiš z politické strany ANO koupil v roce 2013 největší mediální dům v zemi – MAFRA (vydavatele vlivného deníku Mladá fronta DNES a Lidových novin, tj. nejstarších novin v zemi). Desítky novinářů si poté musely najít novou práci. 

“Ovládnutí médií – neboli “media capture” je strategie používaná čistě pro volební účely. Má zajistit, aby média pomohla zajistit vítězství ve volbách,” říká Marius Dragomir, ředitel Centra pro výzkum médií a žurnalistiky na Univerzitě v Santiagu de Compostela.

Přesně to se stalo v České republice, Andrej Babiš se v letech 2017 až 2021 stal premiérem země. 

Zároveň na konci roku 2013 koupili Daniel Křetínský a Patrik Tkáč (z mediálního domu Czech News Center) týdeník Reflex a bulvární deník Blesk, které vlastnil Ringier Axel Springer. Křetínský má také od roku 2019 menšinový podíl ve francouzském deníku Le Monde.

Pokud jde o bezpečnost novinářů: V roce 2018 byl na Slovensku ve svém domě zavražděn  novinář Ján Kuciak. České novinářce Pavle Holcové, která s ním spolupracovala, byla následně přidělena policejní ochrana. 

Struktura trhu a dominantní postavení

Na české mediální scéně dominují zavedené rozhlasové a televizní stanice, včetně těch hlavních veřejnoprávních: České televize a Českého rozhlasu. Český rozhlas však čelil pokusům o převzetí a cenzuru, čímž  se zvýšil tlak na novináře a editory. 

Od roku 2013 v České republice roste počet nezávislých digitálních projektů a podcastů. Některé z nich se začleňují do etablovaných mediálních domů. Jedním z nejrozsáhlejších mediálních projektů jsou Seznam Zprávy, založené v roce 2016. Seznam Zprávy mají unikátní postavení a zázemí, protože jsou součástí společnosti Seznam, která je v České republice konkurentem společnosti Google. Pokud jde o tištěná média patří mezi přední tituly měsíčník Reportér, který v roce 2014 založil Robert Čásenský, jenž dříve působil jako šéfredaktor Mladé fronty DNES.

Jak jsou média financována

V roce 2016 byl v reakci na sérii ovládnutí médií založen NFNZ (Nadační fond nezávislé žurnalistiky). Jeho cílem je podpořit zejména investigativní novináře, jejichž práce byla ohrožena nejvíce. Převzetí médií však zásadně negativně ovlivnilo i kvalitu klasického zpravodajství, zahraničních a ekonomických redakcí. 

Žurnalistika v České republice je obecně podfinancovaná. Organizace, za kterými nestojí mediální dům (jako Economia nebo Seznam), se musí spoléhat na kombinaci grantů a podporu čtenářů.

V roce 2021 byla založena Asociace online vydavatelů. Jejím cílem je lobbovat u orgánů České republiky a Evropské unie ve prospěch nezávislých médií, a to ve formě finanční podpory a zachování svobody slova. Usiluje o dialog s technologickými platformami o pravidlech šíření vydavatelského obsahu a omezování reklamy vydavatelů. 

Seznam obsahuje devatenáct profilů původních digitálních médií z České republiky.

Rok 2013 byl pro českou mediální scénu turbuletní. Po sérii ovládnutí velkých mediálních domů začala vznikat nová, většinou on-line média. “Jsme přesvědčeni, že politici by média vlastnit neměli,” říká Dalibor Balšínek, bývalý šéfredaktor Lidových novin.     

V březnu 2014 Balšínek spustil Echo 24, které bylo založeno na nejlevnějším, ale nejvýnosnějším typu obsahu, tj. na názorech. Echo 24 se zaměřuje na konzervativní čtenáře. Krátce poté byla představena tištěná verze týdeníku. Balšínek posléze založil vydavatelství a  internetové noviny se staly spíše marketingovým nástrojem propagace časopisu a knih; tisk se opět stal rozhodující součástí projektu.

Na Echo 24 navázal Hlídací pes. Založil jej v dubnu 2014 Ondřej Neumann. Tento projekt se věnuje investigativě a zůstává digitální. Hlídací pes také vydává knihy, narozdíl od Echo 24 však  tištěná nabídka slouží jako marketigový nástroj.

V roce 2015 bylo založeno digitální Svobodné fórum. „Byla to pro mě velká změna, vždycky jsem se věnoval tisku,“ říká Pavel Šafr, který v minulosti působil jako šéfredaktor předních českých mediálních titulů, jako jsou Mladá fronta DNES, Lidové noviny nebo časopis Reflex. Svobodné fórum bylo původně názorovým deníkem. V roce 2017 se přejmenovalo na Forum 24 a stalo se zpravodajským webem. Dnes vychází také tištěné vydání Týdeníku Forum.

V českém mediální prostředí, zejména pokud jde o vedoucí pozice, dominují muži. Jednou z výjimek je Pavla Holcová, která dříve pracovala v sektoru nevládních organizací. Roku 2013 založila server Investigace.cz

Její projekt si získal renomé díky práci na mezinárodních korupčních kauzách. Investigace.cz je součástí sítě OCCRP. Holcová založila svůj finanční model na kombinaci podpory čtenářů a grantů; obsah nehodlá zpoplatnit, je přesvědčena, že je ve veřejném zájmu, aby informace byly volně dostupné. 

V roce 2016 vznikly Seznam Zprávy pod hlavičkou společnosti Seznam, která je v Česku konkurentem Googlu. Web expanduje a najímá investigativní novináře, většinou z bývalých titulů MAFRA. V poslední době se stal jedním z nejsilnějších mediálních domů v České republice. Jeho příjmy pocházejí z reklamy.

Deník N vznikl v roce 2018. Na rozdíl od ostatních digitálních médií vsadil na placený obsah. „Pro nás byla vždy na prvním místě digitální verze. Tisk nemá budoucnost,“ říká ředitel Deníku N Ján Simkanič. Tištěná verze novin a knihy pomáhají víceméně jako nástroje marketingu deníku, ale digitální obsah je důležitý z finančního hlediska. Deník N rozesílá newslettery a reportéři jsou vybízeni k propagaci své práce na sociálních sítích.

Naopak Deník Referendum, který vznikl v roce 2009, se řídí sloganem „Žádní oligarchové, žádný placený obsah. Jen vaše dary a naše práce.“ Šéfredaktor Jakub Patočka přišel také s unikátním zdrojem příjmů: „Čtenáři, kteří chtějí diskutovat pod články, platí poplatek. Tento nástroj generuje skromný příjem a zároveň kultivuje diskusi.“

Série ovládnutí velkých mediálních domů roku 2013 zcela zatřásla českou mediální scénou. 

Pro mnoho novinářů to znamenalo začátek boje o setrvání v profesi. Mnozí však vytrvali a nakonec vzniklo nové, rozmanité mediální prostředí. Většina obsahu se přesunula do digitálního prostoru; bohužel současně se podobně rozrostla i dezinformační scéna.

Tradiční mediální organizace tak byly víceméně nahrazeny novými, avšak ne vždy transparentními zdroji informací. Pro čtenáře je někdy složité zorientovat se v tom, které zdroje jsou založeny na skryté reklamě, které šíří vysloveně dezinformace a které přinášejí solidní žurnalistiku.

Poslední aktualizace: leden 2023